04. únor 2020
Životní prostředí
Stav životního prostředí je velmi sledovanou oblastí našeho života. Téměř všechny státy se snaží o snížení emisí. S tím souvisí i měření emisí u aut, které přece jenom významně ovlivňují stav ovzduší zejména ve městech. Jde přitom hlavně o malé částice prachu, o nichž se dnes ví, že napáchají obrovské škody na lidském zdraví. O tom, že i auta významně přispívají k ničení životního prostředí, není sporu. Jsou však jen jedním z mnoha činitelů. Dnes bych se ale chtěl věnovat právě možnostem hlídání emisí u již vyrobených aut, která jsou v provozu a která nás trápí právě svými neduhy. Proto nebudu připomínat, co vymýšlí nového a nevhodného Evropská Unie. Situace kolem emisí aut se v posledních letech radikálně mění a s tím se mění i náhled veřejnosti na tuto oblast, navíc vše začíná být velmi přísně sledováno.
Vozidla v provozu
Vozidla v České republice neustále stárnou. Statistiky dokazují, že za posledních 10 let vozidla průměrně zestárla o další dva roky, a to na průměrných 15 let. To určitě není dobrá zpráva, protože právě s rostoucím věkem vozidla se na nich logicky objevuje větší množství problémů. Navíc dřívější emisní limity nebyly zdaleka tak přísné jako ty dnešní, tudíž vozidla staršího data výroby mohou legálně vypouštět více škodlivých látek, než je tomu u nových vozů.
Jaká je, ale situace na stanicích měření emisí?
Dá se konstatovat, že kvalita ovzduší se rok od roku zhoršuje. Při tom měření emisí se podle Ministerstva dopravy stále zpřísňují. Na druhou stranu je třeba si říci, že tato měření může dělat, resp. provozovat každý, kdo splní zákonné podmínky. Ty jsou poměrně jednoduché: mít prostor a vybavení předepsané Ministerstvem dopravy, splnit potřebné zkoušky a zajistit nestrannost.
Je třeba odlišit to, že stanice měření emisí nejsou stanice technické kontroly (STK). Stále se jedná o dvě pracoviště, která obvykle provozují i dva různé subjekty. Kolem roku 2015 bylo v České republice téměř tři tisíce stanic měření emisí, většinou při autoservisech (cca 90 %).
V této době byly stanice nuceny nakoupit nové přístroje a poté byla také zavedena při emisní kontrole povinnost pořídit fotodokumentaci vozu, stejně; jako to bylo předtím zavedeno na stanicích technické kontroly. Účinek se dostavil téměř okamžitě. Velká část autoservisů zavřela své stanice měření emisí a jejich pokles byl markantní – zbylo necelých tisíc pět set stanic. To samozřejmě vyvolalo a vyvolává fronty, které se přenáší na STK.
V roce 2018 začala platit nová metodika měření emisí, která celou oblast dále zpřísnila. Dnes technik, který měří emise, nemá možnost ovlivnit výsledek. Ten je přitom on-line odesílán na ministerstvo dopravy. To však bohužel přineslo další vlnu zavírání stanic měření emisí zase ze strany autoservisů. Ministerstvo dopravy na to reagovalo v poslední novele zákona tím, že nařídilo stanicím technických kontrol se povinně dovybavit stanicemi měření emisí, aby situace byla zvládnutelná a aby mohli být zákazníci odbaveni v rozumných časech.
STK na to reagovaly výstavbou svých stanic měření emisí, aby se fronty omezily.
V současné době existuje asi 900 stanic měření emisí, podle odborných odhadů je však třeba asi jeden tisíc tři sta stanic.
Chyby v metodice
Bohužel při přípravě metodiky měření emisí úředníci neposlouchali část odborné veřejnosti. Díky spěchu a některým jedincům mimo ministerstvo byly vneseny chyby do metodiky a dodnes na to některá auta doplácí a neprochází na měření emisích. Snad se podaří již brzy vše napravit. V současné době po mnoha výzvách zahájila na ministerstvu dopravy práci komise, ve které jsou i zástupci odborné veřejnosti a která má za úkol tyto chyby opravit. Snad se vše stihne do konce tohoto roku.
Bohužel motoristické veřejnosti zatím nezbývá nic jiného, než mít strpení a nevylévat si svůj vztek na technicích, kteří jen plní své zákonné povinnosti. Ty nemohou obcházet. Riskují tím až půlmilionovou pokutu a provozovatel až pět milionů korun. To jsou pokuty zcela likvidační.
Za situaci, kdy je málo stanic měření emisí, nesou odpovědnost především autoservisy, u kterých se můžeme jen dohadovat, proč asi zavřely své emisní stanice, když došlo ke zpřísnění měření i dohledu.
Co nás čeká
V roce 2019 se připravuje další novela zákona a vyhlášky, bez nichž nebude možné některé chyby napravit. Zároveň se chystá odstranění i dalších problematických částí, které se do předpisové základy dostaly. Navazovat na to mají i nové přístroje, které by se měly v budoucnu objevit na STK, ale jejich zavedení do praxe je zatím v nedohlednu, i když se o nich v již schválené novele zákona hovoří. Jde zejména o přístroje na měření hluku.
Stará vozidla
Situace na poli motorových vozidel v provozu není České republice dobrá, a to zejména kvůli stáří vozidel a zatím nedotažené legislativě. Přispívá k tomu i stav, kdy u nás jsou nová vozidla stále poměrně drahá v přepočtu na kupní sílu obyvatel. Také minimální podpora státu novým technologiím, například hybridním autům, je velmi malá ve srovnání s jinými zeměmi.
Na druhou stranu musíme konstatovat, že patříme ke státům, které provádí kontroly vozidel dobře, a to i přes určitou kritiku společnosti. Pokud zjišťujeme fakta, tak většina stěžovatelů patří do skupiny, jejichž vozidla neprošla na emisích, či na STK.
Zdroj: https://jirirejmon.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=717737
© 2020 Sdružení provozovatelů Stanic technické kontroly Klientská sekce Mapa stránek
